Něco z historie

Kapucínský řád vznikl jako poslední ze tří větví františkánů v roce 1525. Vychází tedy ze spirituality sv. Františka z Assisi.

Jejich jméno vychází z původně ne příliš lichotivé přezdívky, která odkazovala na dlouhou kapuci (z italského cappuccio) – "ti s kapucí".

Kapucínské heslo je pax et bonum – pokoj a dobro

V kapucínském znaku jsou dvě ruce se stigmaty – jedna patří Kristu a druhá sv. Františkovi. 

V roce 1599 přišli do Čech, o rok později zde postavili svůj první klášter – v Praze na Hradčanech.

Kapucíni se v Čechách stali důležitou součástí rekatolizačních snah. Jejich sepjetí s vládnoucím rodem Habsburků vyjadřuje i fakt, že často zastávali roli osobního zpovědníka panovníka a Habsburkové jsou dodnes pohřbívání v kapucínské hrobce ve Vídni.

V Čechách měli celkem 38 klášterů z nichž dnes mnoho ani neexistuje. Většinu kapucínských kostelů velmi jednoduše rozeznáme pro jejich strohost, proto se pro ně ujal název "svatá stodola". Jeden z kapucínských klášterů (dnes v něm kapucíni nebydlí) nalezneme i v Kolíně.

Na světě je dnes přes 10 000 kapucínů z toho v České republice 28 bratří.

Zajímavosti

Pojmenování oblíbené přípravy kávy KAPUČÍNO je odvozeno právě od kapucínů. V roce 1683, kdy podruhé obléhali Turci Vídeň a kdy se zdálo, že město padne, zasloužil se o pokračování v bojích a konečné vítězství mj. kapucín Marek z Aviana. Poté, co Turci odtáhli, našli obránci Vídně v jejich táboře zrnka kávy, které pak vařili s mlékem a medem, a tak vzniklo první kapučíno. Možná že jde trochu o legendu, každopádně však je to krásný příběh.

Habsburský pohřeb ve VÍDEŇSKÉ HROBCE má svůj specifický obřad, který se udržel dodnes. Ceremoniář, jdoucí před rakví mocnáře třikrát klepe na dveře kostela, poprvé představí zesnulého jeho tituly a žádá o vstup, ale kapucíni odpovídají, že takového člověka neznají. Podruhé představí zesnulého jeho dobrými skutky, ale ani poté se k němu kapucíni nepřiznají. Až teprve potřetí, kdy ceremoniář představí zesnulého jako ubohého hříšného a kajícího člověka odpovídají kapucíni, "tebe známe, můžeš vstoupit".

Příběh FRANTIŠKA BARONA TRENCKA, generála ruských a rakouských vojsk, ale také velmi krutého a zhýralého člověka, se na konci života spojil s kapucíny. Během několika let vězení na Špilberku v Brně se díky bratřím obrátil. Ve své poslední vůli (1749) si přál, aby "ráčili jeho tělu poskytnout starý hábit a povolili, aby mohl být pochován jako chudý kapucín bez zvláštních obřadů v hrobce (kapucínů), jelikož jeho zapáchající tělo si nezaslouží nic jiného než jen kámen pod hlavu. A tak jeho přírodně mumifikované ostatky jsou dodnes připomínkou pomíjivosti slávy a moci pokání.

Svatý František (1181–1226) byl nazývám "prosťáčkem Božím". Přišel ve své době s úplně novým pojetím spirituality, která měla překvapivě velmi blízko evangeliu. František odešel od svých rodičů, čímž se vzdal zabezpečeného měšťanského života a začal žít s nejchudšími jako žebrák. Překonal tak mimo jiné zažitou představu, že je třeba se chovat a oblékat podle své společenské vrstvy.

Kolem Františka se shromáždili další muži fascinovaní životem v prostotě a chudobě. Také ženy se nechaly inspirovat, svatá Klára, Františkova kamarádka si jím nechala ostříhat vlasy a založila klášter. Vzhledem k dobovému kontextu však ženy zůstaly klauzurovány. Františkáni naopak patřili mezi první řeholníky, kteří opustili zdi klášterů a vydali se mezi lidi.

Když tito prosťáčci přišli do Říma žádat o povolení, papež je nejprve odmítl. Podle legendy až teprve ve snu, ve kterém se papeži Inocenci III. ukázal chrám-církev, kterou podpíral žebrák František papež v roce 1209 svolil k založení řehole.

Spiritualita

Františkovi se na sklonku života při meditaci objevila na rukou a nohou stigmata, tedy stejné rány, které měl Ježíš Kristus po hřebech. Stigmata na svém těle nosil později také velký kapucínský světec otec Pio.

Svatý František se ve své prostotě dokázal sklonit ke všem potřebným i k přírodě. Žil již ve své době vlastně jako ekolog. Hlásal Stvoření-svému bratru radostnou Boží zvěst.

Nebyl vysvěcen na kněze, chtěl zůstat prostým bratrem.

Papež František si vybral jméno právě po prosťáčkovi z Assisi a jeho odkaz stále oživuje. Např. jeho encyklika Laudato Si vychází z Františkovi blízkosti přírodě a její název přímo z jeho Chvalozpěvu na stvoření.

Osobnosti

Sv. Vavřinec z Brindisi (1559–1619)

Přivedl kapucíny do Čech a založil zde první klášter.

Bl. Marek z Aviana (1631–1699)

Podařilo se mu přesvědčit císaře Karla V. ve chvíli, kdy Turci téměř již dobyli Vídeň v roce 1683, aby boj nevzdával.

Sv. Pio z Pietrelciny (1887–1968)

Velký prorok a zpovědník. Našemu kardinálovi Františku Tomáškovi např. předpověděl, že nezemře dříve, dokud v jeho zemi nepadne komunistický režim.

Raniero Cantalamessa (1934)

Papežský kazatel, který má na starosti hnutí Charismatické obnovy. 

Co dělají kapucíni dnes?

Kapucíni jsou kontemplativně-činní řeholníci, což znamená, že dělí svůj den mezi modlitbu a pastoraci. Někteří kapucíni zůstávají bratry, někteří přijímají svátost kněžství. 

Kapucíni jsou inspirováni duchem sv. Františka z Assisi, který pro sebe i pro své bratry stanovil zachovávat evangelium našeho Pána Ježíše Krista životem v poslušnosti, bez vlastnictví a v čistotě. 

Říkají o sobě: "Naším posláním je zajišťovat duchovní zázemí a podporu široké veřejnosti. Dveře našich kostelů jsou otevřeny každému – věřícím, nevěřícím i těm, kteří svou cestu k víře teprve hledají. Věnujeme se také službě chudým a potřebným. Vzájemně nás spojuje víra a láska k Bohu. Každý z nás má ale talent pro něco jiného, proto se i naše role v řádu liší, stejně jako naše služba společnosti."

Dnes kapucíny najdeme v Praze (na Hradčanech a na Náměstí Republiky), dále v Brně, Olomouci a Sušici